Ne

Tolik možností.

Přežít tyranii příležitostí znamená najít hranici, čemu říci ano a co odmítnout. Říci ano tomu, co vede k cíli, kterého chci dosáhnout. A ne tomu, co tam nevede, kde jsem průměrným. I když mě to třeba baví. Ale je to jediná cesta, jak přežít, když vás toho zajímá a baví tolik…

Zde je seznam činností, kterým už říkám ne. Postupně doplňuji.

Moderování cizích akcí

Dostávám velmi kladnou zpětnou vazbu na moderování setkání EduFóra a dalších událostí. Pak mě lidé zvou, abych jim moderoval i ty jejich akce. Párkrát jsem tak učinil. Do budoucna budu ale moderování cizích akcí odmítat.

Na moderování vlastních akcí je totiž super to, že si všechno pohlídám, s těmi lidmi se (po)znám, nikdo mi nikam neutíká, můžu si zjednat pořádek, vím co si dovolit i vůči obecenstvu. Když to zvorám, poškozuji akorát sebe, takže jsem v klidu. Ale v roli externího moderátora jsem velice nekomfortní, protože tam tohle všechno chybí. Především není moc času si to dostatečně připravit a být opravdu hluboce v tématu.

A protože profesionální moderátor určitě není role, kterou bych pro sebe viděl v budoucnu, nemám reálnou šanci se dostat nad běžný průměr. A proč dělat něco, v čem jsme průměrní?

Pokud chcete výborného moderátora, zkuste např. Ondřeje Austa (zajděte se podívat, jak moderuje AppParade!) nebo Jana Kovaříka (viděl jsem ho na konferenci Česká škola 21. století a byl excelentní).

Vystupování na konferencích

Říkat ne vystupování na konferencích má více důvodů.

1. Je to opravdu hodně práce, na kterou nikdy nakonec není dost času. Připravit si kvalitní prezentaci, ideálně si ji otestovat na někom předem atd., znamená minimálně den (mě tedy). Kývnu obvykle měsíc předem a jak se to blíží, kalendář je tak zasekaný, že prostě na to nemám tolik času, kolik bych potřeboval.

2. Nechci dopadnout jako Tomáš. A tohle je jedna z cest. Vůbec netoužím být tak známý, aby mě zastavovali lidi na ulici a psali mi 200 mailů denně. Radši méně kvalitních a hlubších vztahů. A čas pro rodinu. Díky Tobě Tomáši jsem si uvědomil, na jak obdobné cestě se nacházím a kde za chvíli můžu skončit. Takže lehce přibrzďuji dříve, než bude nutná ruční brzda a smyk do protisměru.

Nicméně ano, občas „uhnu“, když to poselství, které mám, potřebuje ven, mezi lidi. A pak tím samozřejmě trpím a můžu si za to sám.

Shánění lidí na pracovní pozice

Sehnat vhodného člověka do týmu je fulltime job. Chápu, že rozsáhlá síť kontaktů je lákavá a vypadá to, že stačí abych zvedl telefon a máte skvělého ředitele. Není tomu tak. Ani jedinkrát se mi nepovedlo sehnat byť potenciálního kandidáta. A to jsem se snažil.

Doporučuji obrátit se na lidi, kteří tomu rozumí: Petr Skondrojanis či Pavel Plachý (flow-r).